Kde nás najdete?

Vstup

Areál vodárenské věže se nachází na rozmezí ulic Korunovační a Na Výšinách. Vstup a vjezd do dvora a do samotné historické budovy je z ulice Korunovační (naproti ZŠ Korunovační). Vstup do divadelního sálu a do přístavby je z ulice Na Výšinách 1.

Jak k nám?

Nejbližší tramvajové zastávky jsou Letenské náměstí, Sparta a Korunovační. Nejbližší stanice metra jsou zastávky metra A - Hradčanská a metra C - Vltavská. Ze zastávky metra A - Hradčanská lze využít denní linky tramvají 1, 8, 25, 26 do zastávky Sparta nebo Letenské náměstí. Ze zastávky metra C - Vltavská lze využít denní linky tramvají 1, 12, 25 do zastávky Letenské náměstí nebo Korunovační.

Adresa

Vodárenská věž Letná, Na Výšinách 1, Praha 7

Otevírací doba

Venkovní areál věže je otevřen veřejnosti celý týden od 10:00 do 18:00. Samostatné prohlídky historické budovy jsou možné vždy ÚT, ČT, SO, NE od 14:00 do 18:00. Přístavbu je možné navštívit v rámci kulturního programu.

Spoje

Parkování

Bezbariérový přístup

Kontakty

Fakturační adresa

Vodárenská věž Letná
Na Výšinách 1000/1, Praha 7, 170 00
IČ: 452 428 79 č.ú.: 2003070003/6000

Sídlo provozovatel

Provozovatel Dům dětí a mládeže Praha 7,
Šimáčkova 16,
Praha 7, 170 00

Kontakt na provozovatele

Provozovatel Dům dětí a mládeže Praha 7,
Šimáčkova 16,
Praha 7, 170 00

Městská část Praha 7

Provozovatel Dům dětí a mládeže Praha 7,
Šimáčkova 16,
Praha 7, 170 00

Náš tým

Matyáš Peterka

Vedoucí vodárenské věže

+420 736 200 549

peterka@ddmpraha7.cz

Ke stažení

Logo Vodárenské veže Letná Tisková zpráva Design guide

Za císařpána

V 80. letech předminulého stolení si Obec pražská objednala na vrcholu letenského kopce novou vodárenskou věž. Tu archektonicky zpracoval inženýr Jindřich Fialka. Stavět se začalo v roce 1887 pod dozorem stavitelů Karla übschmanna a Františka Schlaffera. A už v roce 1888 stála věž celá – to byla rychlost! Vše za pouhých 71 445,34 rakousko-uherských zlatých.

Technologické vybavení včetně reservoáru dodala firma Breitfeld – Daněk a spol. Ozdobné zábradlí dodala zámečnická dílna J. Bittnera a věžní hodiny firma L. Hainz.

Zdroj vody nebyl o moc jiný než dnes. Letná a Bubeneč byly zásobovány pitnou vodou z Kárané. Ta se udržovala v reservoáru o výšce 4,5 m, průměru 8,25 m a objemu 197,1 m³ z ocelového plechu a vnitřní rourou pro komín o průměru 3 m.

Turbulentní doba před I. světovou válkou si vybrala daň i na naší věži. Poruchovost a celkově vyšší poptávka po tekoucí vodě vedla k ukončení hlavní činnosti vodárenské věže. Vodojem fungoval pouhých 25 let. V roce 1913 vytekla voda z naší Vodárenské věže naposledy.

Mezi válkami

Když už věž nemohla sloužit jako vodojem, sloužila alespoň jako vyhlídkové místo. K tomu ideálně slouží ochoz s arkádami s toskánskými sloupy a ozdobným zábradlím vytvořeným pomocí balustrových kuželek. Celý ochoz je pak nesen kamennými krakorci.

Nad úrovní ochozu najdeme dvoustupňovou stanovou střechu s rozměrnými vikýři na bocích ukončenou sloupkovým nástavcem s hodinami se čtyřmi ciferníky. Celá věž je pak postavena v novorenesančním stylu.

Bohužel ale ani tento nový účel věži nevydržel dlouho. Rozhled omezila rychle rostoucí zástavba. Hlavně „Molochov“, který se nachází na jižní straně věže. Rozhled tak zůstal jen ke stadionu fotbalové Sparty.

Období komunismu

I když věž už nesloužila jako vodojem, stále nesla svůj industriální význam. V jednotlivých patrech se zřídily skaldy pro armatury, vodovodní potrubí a další technické prvky. Nicméně i to po čase přestalo dávat smysl, a tak se tyto prostory předělaly na obytné. Bydleli zde hlavně zaměstnanci města – strojník, vodák a topič. Později u nás dokonce bydlel i spisovatel Václav Čtvrtek.

V 70. letech v rámci akce „Z“ byla dostavěna přístavba, která dodnes má multifunkční využití. Nicméně svůj hlavní úkol měla jasný. Jako celý areál sloužit od roku 1978 dětem a mládeži, což platí dodnes.

Po sametu

Hned z kraje devadesátých let byla věž prohlášena za kulturní památku, nicméně bez větších stavebních zásah postupně chátrala. To se naštěstí změnilo v roce 2016, kdy začala velká rekonstrukce podle návrhu ateliéru Petr Hájek ARCHITEKTI. Povedlo se zachovat původní ráz technické budovy, ale s citem ji vnuknout nový nádech 21. století.

Dnes věž stále slouží Domu dětí a mládeže Praha 7 a MŠ Na Výšinách. Krásně tak plní svou multifunkční podstatu. Najdeme zde kroužky pro děti, vzdělávání mládeže, sousedskou knihovnu, galerii pro veřejnost, divadlo a mnoho dalšího.

Z hlediska architektury je komplex pečlivě zrekonstruován. Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založení až do současnosti. Nerozlišujeme ani nekategorizujeme jednotlivé části architektury a zachováváme je bez rozdílu. Výsledkem je stavba, která společně prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období. Naleznete zde vedle sebe fládrované okno z 19. století, dveře z 50., 60., 70. let 20. století. Hliníková okna 21. století, bakelitové, mosazné, ocelové kování. Vše v prostorové koláži architektury tak, jak ji vytvořil čas.

Divadelní spolky

Divadlo Terminus

Je divadelní platforma, složená z herců, režisérů, dramaturgů, výtvarníků a hudebníků, kteří mají touhu si dělat divadlo po svém. Vznikla v roce 2019, s možností vytvořit divadlo ve Vodárenské věži na Letné. Za všechny jmenujme režiséra a herce Marka Němce, herce Jana Holíka, Ondřeje Rychlého, Ladislava Hampla, Jana Jankovského, Václava Vašáka, Barbaru Lukešovou, Lucii Štěpánkovou, Vandu Hybnerovou… Dramaturga – Johanu Součkovou – Němcovou. Výtvarníka – Agnieszku Pátou Oldak.

V prvé řadě jde o divadlo činoherní. Dramaturgie divadla se zaměřuje, jak na současnou dosud neuváděnou světovou dramatiku, tak na dramatizace českých i světových literárních pokladů. Zajímá nás dramatika, která se dotýká člověka žijícího v dnešní době a to ať tématem či jenom tím, že něco zarezonuje v jeho duši.

Menším prostorem Vodárenské věže je také určeno naše další dramaturgické směřování; hry, které zde divadlo Terminus uvádí či bude uvádět, jsou buď monologické – založené na koncentrovaném výkonu jednoho herce či menšího komornějšího obsazení pro dva až čtyři herce. Jsou to hry, které – kromě tématu – kladou důraz na text, krásu slova a na příběh. Kromě objevování nových současných dramatiků pro české publikum, jakým je např. Will Eno, kterého na česká jeviště přivedl právě Marek Němec (nedávno odpremiérovaná hra Middletown v DJKT v Plzni či před delším časem hra Život podle Jonesových v divadle Ungelt) se divadlo Terminus s láskou zabývá i českou klasickou literaturou či dramatizacemi světových literárních děl.

Náš repertoár začínáme stavět na dvou komorních inscenacích, které vznikly již v předešlých letech. Utrpení mladého Werthera mělo premiéru v Činoherním studiu v Ústí nad Labem již v roce 2010 a s úspěchem se hraje dodnes. Inscenace Howie a Rookie Lee vznikla v roce 2016 v DJKT v Plzni. Ještě v letošním roce bychom rádi odpremiérovali dva Enovy výrazné dramatické počiny, hru Thom Pain a další monodrama Wakey, Wakey – v českém překladu Budíček. Hra Thom Pain byla ve světové premiéře uvedena v roce 2004 v Pleasance Theatre na festivalu v Edinburghu, kde získala cenu First Fringe. Byla také jedním ze tří finalistů Pulitzerovy ceny. Hlavní a jedinou roli si v režii Marka Němce zahraje Ladislav Hampl. Wakey, Wakey je hra v nejlepším slova smyslu dojemná, přesto však není sentimentální. Je také výsostně divadelní, využívá všeho, co je divadlu dáno. Jednoznačně se vymyká z okruhu textů pojednávajících o smrti – je totiž vtipná a přesto civilní i upřímná a obloukem se vyhýbá obvyklým klišé. Hra měla premiéru v Signature Theatre v New Yorku v únoru 2017. Text přináší neobyčejnou hereckou příležitost pro jednoho herce. A tím bude Václav Vašák (režie Marek Němec).

Terminus byl (a je) původně název hry irského dramatika Marka O´Rowea, kterou režisér Marek Němec uvedl v Divadle v Celetné v roce 2013. Inscenace byla nominována na řadu cen. Terminus znamená Konečná stanice, ale také mezník, hranici, hraniční znamení, konec. Latinský slovník uvádí: „Mezníky byly vždy důležité, ale i posvátné…“ Rádi bychom vytvořili divadlo, kam budete – coby diváci- rádi jezdit až na konečnou, za něčím výjimečným a třeba i posvátným, protože nikde jinde takový vlak nejezdí.